Je tu nový rok a s ním i tradiční akce. Dne 25.1. se konal zimní přechod Brd,

při kterém jsme ušli přibližně 12 km. Ale od začátku. Ráno jsme se sešli v 7.30 na úvalském nádraží.

V 8.20 jsme vyjeli směr Hlavní nádraží, kde jsme se měli sejít s ostatními oddíly a s Higim.

Po shledání s Higim jsme pospíchali na vlak, který jel do Mníšku pod Brdy,

kde jsme začínali celodenní tůru.

Během cesty jsme překonaly velký kopec, který Higi pojmenoval Mount Brdy. Po pár metrech jsme narazili na menší obchůdek, kde jsme se zastavili na oběd, který nám uvařili maminky a na napití čaje. Asi po půl hodině jsme pokračovali dál. Mezi skautské zákony patří „nemluvit sprostě“, což se nevyplatilo Cvakymum, který ve sněhu udělal celkově 50 kliků. Když jsme dorazili do cíle, tak jsme si rozdali tzv. Brděnky, které jsme pak vyměňovali s ostatními skauty z Prahy a okresu Praha-východ. Mohli jsme se tam občerstvit výbornými palačinkami a teplým čajem nebo čokoládou. Po hodině jsme měli společný nástup. Povídalo se tam o historii této akce a jejím významu. Po nástupu jsme si vyměnili pár zbylých brděnek a mohli jsme se vydat zpět. Cesta zpět byla velice zajímavá. Šli jsme totiž na staré keltské hradiště, kde jsem se učasntili slibu, který skládala, teď už skautka, Helča. Higi nám vyprávěl, že na tomto místě se setkávali skauti, kteří zde skládali slib. Po nějaké době jsme se opět vydali na cestu. Když jsme dorazili do města, zjistili jsme, že máme ještě trochu času, tak jsme zašli do zdejší věhlasné cukrárny. Dali jsme si zde přestávku na čaj, horkou čokoládu a nějaké to cukroví. Po občerstvení jsme šli na vlak. Ve vlaku bylo moc lidí a málo místa kam si sednout. Z Hlavního nádraží jsme přestoupili na Masaryčku, odkud jsme jeli do Úval. Během cesty jsme si vyprávěli vtipy. Když tu najednou někdo Milošovi zavolá a on to zvedl. Ukázalo se, že si někdo spletl číslo. Podle Milošových slov volala nějaká starší paní, která hledala jakéhosi Frantu. Když nám to řekl, nemohli jsme se přestat smát. Po návratu do Úval jsme vytvořili malý kroužek a v něm jsme si říkali co se nám líbilo. Většina z nás tu babičku, co omylem zavolala Milošovi.

Napsal Michal Bartoška