Report – Salamandr&Safira – Deskohraní

IMG 435217. Října se jak skautky a skauti, tak světlušky účastnili výletu do Prahy za deskovými hrami, pořádanými v Tyršově domě. Všichni se sešli na nádraží, počasí nám dost přálo a jízda vlakem a tramvají byla také velmi záživná.

V Tyršově domě jsme všichni dostali pásky na ruku, abychom se mohli popřípadě dojít najíst někam jinam, než do místního bufetu, kde stejně většina účastníků po pár hodinách zakempila na delší dobu. Pro pizzu se však běželo ven s úsměvem na tváři. Ne, že by byly svačiny od maminek malé, ale pizzu má rád snad každý.

Pořadatelé deskohraní byli velice vstřícní a pomáhali nám s hraním neznámých her. Největším úspěchem dne byla však hra „pukec“ , šlo o vystřelování dřevěných puků pomocí gumičky na protihráče, s úkolem, nemít na své straně ani jediný puk. Bavilo to jak starší, tak mladší a občas i nějaký malý skaut porazil pořadatele této hry. To bylo teprve radosti.

IMG 4350Celá akce byla vybavena mnoha hrami, jak známými, tak neznámými, ale pokaždé jsme se měli čím zabavit. O zábavu nebylo nouze ani při nejmenším. Světlušky trávily většinu času v okolí dětského koutku, kde si zahrály s rádkyněmi, snad každou hru, která byla k dispozici. Byl zde i malý turnaj. Skauti zase strávili hodně času u hry „bang“, kde bylo každé kolo napínavé.

Vedoucí byli zase zaujati hrou s názvem „cacao“, nevím proč, ale prodávání kakaa se asi stalo jejich velkou zálibou. Celý Tyršův dům je nádherný. Hry byly k nalezení zhruba v deseti velkých místnostech. Okolo třetí hodiny odpoledne, jsme se museli odebrat domů, samozřejmě až po velikém focení, na kterém byl snad poprvé zachycen i fotograf - Lobo. Myslím, že si všichni celý den užili a že hodně z nás, bude na tenhle den s úsměvem vzpomínat.

Agáta Repčíková

Všechny fotky jako vždy na rajčeti.

IMG 4370

Report – Safira – Holice

V pátek jsme vyráželi brzo – už v 15:35, protože nás čekala dlouhá cesta až do Holic. Jelo nás celkem 15 (10 světlušek, 2 skautky a 3 vedoucí), což je pro náš oddíl velký úspěch. Cestou vyvstala komplikace, kdy jsme museli část cesty jet náhradní autobusovou dopravou, vlak měl díky tomu zpoždění a ujel nám přípoj. Do Holic jsme tedy dorazili až v 19:30 a to nás ještě čekala skoro hodinová cesta na základnu. Dobrá nálada ale nezmizela a tak jsme si užívali cestu k základně potmě – cestou jsme pozorovali hvězdy. Vzhledem k pozdnímu příjezdu jsme toho už moc nestihli, světlušky i po dlouhé cestě měly spoustu energie a tak pořádaly pyžamovou párty.

 

V sobotu ráno jsme po snídani vyrazily ven. Užívali jsme si začínajícího podzimu, slunečného počasí a krásné přírody. Hrály jsme hry, při kterých jsme se seznámily blíže mezi s sebou a vyzkoušeli si spolupráci. Po svačině se všichni zapojili do přípravy oběda a vzhledem k počtu kráječů a míchačů byl výborný oběd brzy hotov. Odpoledne nás čekala velká šipkovaná se spoustou úkolů, kterých jsme se ale nezalekly a zdárně všechny splnily. Na konci na nás čekal poklad. Před večeří jsme ještě stihly nějaké hry. Večer jsme si povídali o tom, co znamená být světluškou a jaké jsou zákony světlušek.

V neděli se nám po náročném předchozím dni nikomu nechtělo ze spacáků a tak jsme vstávali hodně pozdě. Takže jsme se jen stihly zabalit, uklidit, uvařit oběd a už jsme museli jít na vlak. Cesta domů byla bez problémů, v Pardubicích jsme dokonce měli chvíli času a tak jsme si koupili zmrzlinu J.

Report – Fénix – Brandýs n. Labem

brandys skupinvka

Na první samostatnou výpravu tohoto školního roku jsme se sešli kolem páté hodiny v pátek, na Úvalském nádraží. Sešel se nás slušný počet, většina nováčků. Chvíli jsme měli strach, že se nevejdeme do autobusu. Naštěstí byl prázdný. Přesto že Brandýs není zas tak daleko, cesta tam trvala málo přes hodinu.

Na místo jsme dorazili přesně podle plánu a bez problémů našli klubovnu brandýských skautů - nádherný srub na velkém pozemku na kraji města. V takovém srubu, který má i malou tělocvičnu by se vešlo určitě celé středisko!

 

Jako první jsme museli pořádně seznámit. Jak nováčci mezi sebou tak i nováčci s vedoucími - s některými z nás se ještě neviděli. Po večeři jsme se odebrali spát.

Druhý den jsme se si pověděli něco víc, o tom kdo to ti skauti vlastně jsou, a co to znaméná býti vlčetem.  Také jsme vyrazili na procházku po městě a viděli krásný brandýský zámek a něm dělo a ovce. Sobotní večeři jsme se rozhodli nekomplikovat a opekli buřty.

V neděli nás čekala cesta domů. Po tom co jsme se zabalili a uklidili po sobě srub, jsme se vydali na cestu, na druhou stranu města na nádraží. Cesta nám zabrala bezmála hodinu ale bez problémů jsme to stihli. Jediná malá komplikace nastala na nádraží v Poříčanech, kvůli zpoždění vlaků. Ale i to jsme zvládli a na oběd už jsme byli doma.

Fotky z výpravy najdete na rajčeti.

Report – Salamandr – Amerika

IMG 3864Je osm hodin a halu úvalského nádraží okupují dvě desítky skautů z 24. oddílu Salamandr. Nasedáme na vlak směr Praha. Jízda trvá sotva půl hodiny a vystupujeme v Srbsku. Stále se tu ale mluví česky, je to totiž městečko kousek před Berounem.

Počasí nám přeje. Přecházíme Berounku a hledáme žlutou značku. Po chvíli se ocitáme v pestrobarevném údolí a míříme k Bubovickým vodopádům. Několikrát překračujeme koryto potoka, mosty vypadají legračně, panuje zde sucho. Jen občas z nějaké louže vyskočí žába. Vodopády připomínají spíše skalku u babičky na venkově. Zůstala jen jezírka s křišťálovou vodou. 

 

IMG 3873 1

Mezi stromy vykukuje skála a podle cedulí zjišťujeme, že jsme na Malé Americe. Je to vápencový povrchový lom. Informační tabule nám vysvětlují, jak se ze sto metrů hluboké díry dostával materiál – pod hladinou nynějšího jezera se nachází štola, která spojovala všechny lomy, v ní jezdil důlní vlak.

Po svačině pokračujeme po loukách k Mexiku a Velké Americe. Míjíme sportovní střelnici a vykukující Karlštejn. Mexiko je o něco větší než Malá Amerika a především je do něj krásně vidět, protože zábradlí nás pustí až k jeho okraji. Spodek lomu není tolik zatopený, atak se v něm uchytila spousta stromů. Při odchodu nacházíme pomník a dozvídáme se šílenou historii vzniku celého lomu. Přes čtyři roky zde v nelidských podmínkách pracovali političtí vězni. 

IMG 3893 panorama

Lobo vytahuje telefon a hlásí, že 7 m od nás je keška. Chvíli koumá její detaily a než stihne zahlásit směr, kterým by měla být a jak je velká, Filip hlásí, že nalezeno. Místo tradičních geo blbostí nacházíme krom logbooku jakýzi inzerát k seznámení :-D. 

Více informací o Geocachingu najdete na rok starém reportu z výpravy do Kralup. Tato nalezená keška se jmenovala Amerika.

Hned za Mexikem nacházíme haldy vytěženého štěrku a lom Velká Amerika. Je zdaleka největší. Láká nás sestoupit dolů, cesty tam vedou, všude jsou ale zákazy vstupu. Dáváme si oběd, fotíme se a pobíháme po hromadách štěrku. Na dně lomu vidíme auto, které evidentně někdo shodil z hrany dolů. Lom obcházíme a nacházíme mnohem hezčí vyhlídku, než byly všechny předchozí, jako bonus zde nejsou žádní jiní lidé.  Překvapuje nás hasičské auto, plížící se po cestě pod námi. Dlouho spekulujeme nad důvodem jeho cesty. 

Obloha se nám lehce zatahuje a my míříme ke Karlštejnu. Koukáme do mapy, po silnici se nám jít nechce a tak scházíme z turistických tras a pokračujeme bukovými lesy v odhadovaném směru. Začínají nás pomalu bolet nohy a tak jsme rádi, když věž hradu spatříme. Je zde turistů jak na Václaváku. Bereme útokem stánek se zmrzlinou a obchod se suvenýry. Filip nám celou cestu básnil o cukrárně. Zbývá nám ještě asi půl hodiny do odjezdu vlaku a tak se ještě zastavujeme na zákusek. 

K nádraží Karlštejn nás popohání lehký deštík. 14 km za námi. 

Všechny fotky najdete v galerii na RajčetiIMG 3892

IMG 3916

IMG 3950

 

Report – Zahajovací výprava 2015

159 IMG 6380Září je měsíc shonu. Protože skautský vedoucí obvykle stráví doma během prázdnin tak pět dní, musí se celé soukolí oddílů rozpohybovat až v září. A to je také důvod toho, proč napsat pár slov o zahajovací výpravě, trvá tři týdny. Priority jsou zkrátka jinde :-)

Je 8:30 a kolem čerstvě posekaného areálu se schází hloučky skautů. Hluk 35 povídajících si lidí však po chvíli přerušuje rytíř s mečem za pasem. Zmateně pobíhá a ptá se po hradní pokladnici. Je prý purkrabím Hradu Skara a družina Kopidlanských hrad za svítání přepadla a ukradla plnou truhlu zlata. 

 

Rozhodujeme se s pátráním pomoci. Kopidlanští prý utekli směrem Újezd nad Lesy. Abychom nebyli v okolních lesích tolik nápadní, rozdělujeme se na skupinky po šesti a vyrážíme přes Homolku do Škvorecké obory. Cestou máme za úkol zjistit o oboře a Hradu Skara, co nejvíce. Některé družiny navíc navštěvují skautskou skálu, Květnickou studánku nebo kamenný mostek u Dobročovic. 

159 IMG 6383Nutno podotknout, že chvíli před tím, než jsme vyšli z vrátek u kluboven, zvoní telefon a volají Miki s Robinem a ptají se, kdy půjdeme kolem Esy – továrna směrem na Jirny, že na nás počkají. Inu, po pěti letech naše cesta nevede k Vyšehořovicím a kluci zrovna letos instrukce k výpravě nečetli pořádně :-) Ale doběhli nás.

Průzkum Králičiny je u konce a my již vidíme na umělém kopci u Újezda dřevěnou palisádu a je nám jasné, že holýma rukama pokladnu zpět nezískáme. Purkrabí nám spěchá na pomoc a prozrazuje, že palisádu nejlépe překonáme pomocí praků. Jejich součásti jsou poschovávány v okolí kopce. Necelou hodinku na to již první družiny pálí míčky plné vody směrem k nepřátelské hradbě. 

Palisáda po chvíli povoluje a my pokřiky jednotlivých družin vyháníme všechny nepřátele ven. Pokladnu však v tom strachu nechali ležet a tak můžeme být od purkrabího Skary náležitě odměněni. 

Roveři ještě vyráží do Květnice pro vodu, zbytek výpravy vyráží Králičinou zpět do Úval. U klubovny jsme na čas. Bylo to super! 

Fotky a videa najdete na Rajčeti.

Kdo by chtěl o Skaře vědět více, může si přečíst článek na Uvaly.cz

159 IMG 6404

159 IMG 6471