Report – středisko – Olomouc 20.-22.11.

olomoucTato výprava se určitě zapíše do dějin našeho střediska, jako jedna z nejdobrodružnějších. A to nejenom díky vzdálenosti (vzdušnou čarou z Úval do Olomouce skoro 200 km), ale i počtu. Na cestu se nás vydalo přesně 57. Pro zajímavost, na posledním táboře nás bylo celkem 63.

Všechno začalo jako každá jiný výprava, na nádraží v Úvalech. Bylo pozdní odpolene a v čekárně se pomalu začínali hromadit skauti. Postupně nás bylo tolik, že jsme z čekárny přetekli na chodník. Po rychlém spočítání a koupení lístku jsme nasedli do vlaku směr Kolín a zabrali pro sebe bezmála celé jedno patro.

Dobrodružství začalo již tady. Vlak měl zpoždění a báli jsme se, že nestihneme navazující rychlík z Kolína. Naštěstí, v úzkém železničním koridory nás rychlík nemohl předjet, a tak jsme v Kolíně mohli v klidu přestoupit.

No, přestupem to ale nekončí - rota skautů a skautek si musí někam posedat. A vlak na Olomouc je v pátek večer docela plný. A cesta dlouhá. Naštěstí jsme se dokázali vetřít do každého volného prostranství a na každou volnou sedačku a cestu nakonec přežili ve zdraví. Jak my, tak i ostaní cestující.

Do Olomouce jsme dorazili navečer. Na prohlídku města nebyl čas, bylo potřeba se přesunout na základnu místních skautů. Tu jsme s pomocí moderních technologíí (mapy v mobilu) objevili snadno a úspěšně jsme se ubytovali.

Pár slov o základně olomouckých skautů. Základna leží na kraji města, nějakých 30 minut pěšky od centra. Hned vedle je bývalý kláštěr, nyní vojenská nemocnice. Je to skutečně majestátná budova. Sama základna stojí poměrně osamoceně a tvoří ji jeden velký dům. V domě je několik místnosti (kluboven) a kychyň. Ubytování to bylo vcelku pohodlné, ikdyž jsme díky svému počtu zaplnili každý volný prostor. A také jsme moc nepochopili místní kamna. Z nějakého důvodu, kouř z nich nešel do komína, ale přímo do místnosti. Asi nějaký místní vynález.

V sobotu ráno jsme vstali brzo a po snídani se vydali na prohlídku města. Abychom pokryli co největší plochu, a taky abychom se všichni lépe poznali, rozdělili jsme se do několika skupin. Za sebe mohu říci, že Olomouc je jedno z nejkrásnějších měst, které jsem kdy navštívil. Potkali jsme více památek než jsme stíhali prohlížet. Ze města přímo číší historie.

Když jsme se dost nachodili a dostali hlad, vrátili jsme se na základnu, kde mezi tím, skrytí kouřovou clonou z kamen, naši kuchaři připravili oběd. Po obědě jsme nechtěli sedět na zadku a vyrazili opět do terénu a to na Svatý Kopeček, který leží asi 10 minut cesty autobusem od základny,

Tady se skauti a skauty vydali prozkoumat kopeček samotný, a vlčata a světlušky vyrazili do místní ZOO. 

Místní zoologická zahrada nás překvapila množství zvířat. Vlčatům se nejvíce líbily samožrejmě vlci, kterých tam byla celá smečka. Světluškám se líbili hroši.

Starší část střediska se vydrápala na kopeček, kde si dala svačinu. Tam dospěli k rozhodnutí, že do blízkého lesa se jim nechce, a proto raději odjeli autobusem do centra, kde obdivovali krásy Olomouce za tmy. Například zjistili, že Sloup nejsvětější trojice, který je jednou z památek UNESCO je z části dutý. A taky je vážne velký. A vlastně docela velkolepý. Je to moc pěkný sloup.

Po včeři na základně, kterou naši kuchaří připravovali opět zahaleni v hustém dýmu, zůstali skauti a skauty pěkně v teple a udělali si čajovnu. Vypili spousty čaje, snědli spousty jídla a prý se stihli i dobře bavit. Vlčata, protože se zimy nebojí, šla ven. A nejenom tak. U stěn kláštera složilo několik z nich vlčátksý slib. Byl to skutečně slavnostní okamžik a vedoucí oddílu Fénix zamáčkli nejednu slzu.

O tom co během toho dělaly světlušky historie mlčí, nechtěly to nikomu prozradit...

V neděli ráno nás všechny čekala ještě jedna místní atrakce, a tou je Pevnost poznání. V 19. století tu byl dělostřelecký sklad. Nyní je tu interaktivní muzeum. Pevnost poznání je rozdělená do několika částí. V jedné se můžete dozvědět něco o historii města a pevnosti, v další něco o vodních tocích a ekosystémech a v další, která se nám líbila nejvíce, vezmete rozum do hrsti a vyzkoušíte spousty logických hádanek a jednoduchých fyzikálních experimentů.

Na základnu jsme se vrátili na ještě jeden oběd a poté už vyrazili na nádraží. Trošku jsme se zpáteční cesty báli, ale naštěstí, byl kupéčkový vlak trochu prázdnější a proto jsme se vešli o něco lépe. Poslední dobrodřuství nás čekalo v Kolíně, kde jsme kvůli zpoždění nestihli vlak do Úval. Nedalo se nic dělat a museli jsme počkat na další. Čekání ale rychle uteklo a navíc jsme měli celý vagón jenom pro sebe, takže poslední část cesty jsme urazili v naprostém pohodlí.

Z nádraží se všichni ihned rozprchli domů na včeři, vedoucí se rozprchli především do postelí. Byl náročný víkend, ale rozhodně jsme si ho všichni užili a budeme na něj ještě dlouho vzpomínat.

Na fotografie se můžete podívat zde.

Report – Fénix – Brandýs n. Labem

Na první samostatnou výpravu tohoto školního roku jsme se sešli kolem páté hodiny v pátek, na Úvalském nádraží. Sešel se nás slušný počet, většina nováčků. Chvíli jsme měli strach, že se nevejdeme do autobusu. Naštěstí byl prázdný. Přesto že Brandýs není zas tak daleko, cesta tam trvala málo přes hodinu.

Na místo jsme dorazili přesně podle plánu a bez problémů našli klubovnu brandýských skautů - nádherný srub na velkém pozemku na kraji města. V takovém srubu, který má i malou tělocvičnu by se vešlo určitě celé středisko!

 

Jako první jsme museli pořádně seznámit. Jak nováčci mezi sebou tak i nováčci s vedoucími - s některými z nás se ještě neviděli. Po večeři jsme se odebrali spát.

Druhý den jsme se si pověděli něco víc, o tom kdo to ti skauti vlastně jsou, a co to znaméná býti vlčetem.  Také jsme vyrazili na procházku po městě a viděli krásný brandýský zámek a něm dělo a ovce. Sobotní večeři jsme se rozhodli nekomplikovat a opekli buřty.

V neděli nás čekala cesta domů. Po tom co jsme se zabalili a uklidili po sobě srub, jsme se vydali na cestu, na druhou stranu města na nádraží. Cesta nám zabrala bezmála hodinu ale bez problémů jsme to stihli. Jediná malá komplikace nastala na nádraží v Poříčanech, kvůli zpoždění vlaků. Ale i to jsme zvládli a na oběd už jsme byli doma.

Fotky z výpravy najdete na rajčeti.

Report – Fénix a Safira – Přespávačka a ZOO Chleby 2015

resized IMG 2106V pátek 10.4. a v sobotu 11.4. proběhla jedna akce, které se účastnily dva oddíly a která sestávala z dvou částí. Tou první bylo přespání v klubovnách, kterého se účastnili kluci z oddílu Fénix. Na přespání navázal výlet do zoologické zahrady Chleby, kde se ke klukům připojily i světlušky ze Safiry.

Oddíl Fénix se sešel v téměř plné počtu v pátek kolem 18:00. Zahráli jsme si několik her na rozehřátí abychom se připravili na to co příjde potom. Následoval složitý heraldický výzkum, který se týkal oddílové vlajky. S pomocí Heraldického Analyzéru HA-9000 se nám podařilo najít několik možných variant, jak by mohla naše vlajka vypadat.

 

Výzkum byl opravdu náročný, proto jsme se odebrali do spacáků. Čekal nás náročný den. Ráno jsme na nádraží potakali se světluškami z oddílu Safira a jednou velkou (bylo nás skoro 30!) skupinou se vydali přes Poříčany a Nymburk do Oskořínku. Oskořínek se nám moc líbil, ale už jsme se těšili do ZOO a tak jsme na nic nečekali a vyrazili jsme. Za necelou hodinku jsme došli do Chlebů.

Nejdříve jsme si prohlídli starou část ZOO. I když je Chlebská zoo malá, rozhodně je tu mnoho zajímavostí, jako například opravdický orel, chlupaté slepice nebo roztomilý gepard. Všem se také moc líbily lamy.

Po krátkém obědě jsme s vydali do druhé, nové části. Ze zvířat tady měli jenom velbloudy, které jsme si mohli i pohladit. Také tu měli obrovské hřiště s hradem a houpačkami. Hřiště si vyzkoušeli i vedoucí a mohou potvrdit, že je to skutečně velká zábava.

Na prolejzačkách bychom mohli strávit celý den, ale už byl čas pomalu se vydat domů. Udělali jsme rychlé společné foto a vyrazili jsme. Cesta zpátky nám hezky utekla, takže jsme měli čas zahrát si na vlakové zastávce pár zábavných her, které si pro nás připravila naše kamarádka Jíťa ze střediska v Milevsku. Potom už jsme dojeli opět přes Nymburk a Poříčany do Úval, vyzvedli si věci v klubovnách a unavení ale spokojení se odebrali domů.

Už se těšíme na další výpravu, kde se dozvíme, více o historii oddílu a jak to vlastně bylo s tou vlajkou.

Další fotografie naleznete na našém rajčeti.

Report – Středisková výprava Tortuga

Na nádraží v Úvalech jsme se sešli, když už byla tma. Dorazili skoro všichni, kdo měl, ostatní měli smůlu. Max si od všech vybral peníze a s balíkem v ruce se vydal kupovat lístky. Poté se všichni naskládali do vlaku a vyrazili směr Poříčany.

V Poříčanech jsme chvíli nevěděli kam jít ale nakonec jsme našli správne nástupiště a nasedli do motoráku, který nás dovezl do Nymburka.

Z vlakové zastávky v Nymburce jsme se vydali na základnu Tortuga. Cesta kolem kostela a přes most nám zabrala necelou čtvrthodinku.

Na základně jsme se všichni ubytovali a navečeřeli. Poté proběhl briefing, na kterém se účastníci dozvěděli o Jednotce pro boj s orgranizovaným zločinem (JPBsOZ) a o Clydovi Watersovi, nechvalně proslulém překupníkovi umění, který přijel do Nymburka aby zde uzavřel svůj poslední, největší obchod - prodej vzácné amforky z Antiky.

Večer proběhlo nacvičování vystoupení na skautský ples (kdo příjde, ten bude koukat, co si na vás kluci a holky připravili ;) ). Potom už se všichni odebrali do postelí.

Druhý den, přesně v sedm hodin byl budíček v podání Jíti (kamarádky od Milevských skautů) a Maxe s kytarou. Po snídani začal tvrdý výcvik. Noví členové JPBsOZ si vyzkoušlei různé disciplíny - práce s vysílačkami, střílení ze vzduchovky, fyzická zdatnost i sebeobrana.

Po výcviku přijeli na návštěvu rodiče. Trochu jsme se všichni seznámili, zahráli si několik her vevnitř i venku a pak konečně přišel čas oběda. Po obědě bylo pro rodiče připraveno posezení s kafíčkem a povídáním od Saipa, který jim pověděl například o plánech na novou klubovnu.

Když už všem pořádně slehlo, začla velká společná Sledovačka, při které měli mladí vyšetřovatelé sledovat skupiny podezřelých v podobě svých rodičů, navlečených do těch nejpodezřeleji vypadajících kostýmů. Nakonec se zjistilo, že tím koho hledáme je někdo jiný a tak se nám úspěšně podařilo dopadnout pana K., člověka, se kterým měl náš překupník Waters uzavřít obchod.

Po svačině se rodiče odebrali domů a ostatní se zúčastnili vyšetřování několika menších případů - vyzkoušeli si, jak se snímají otisky, prolamují kódy na zámcích nebo jak se zajišťuje místo vraždy. Večer pak proběhl výslech pana K., při kterém jsme se dozvěděli, kdy a kde má proběhnout předání amforky.

Druhý den jsme se po krátké procházce městem a drobnými problémy se zámkem na vrátkách vydali na místo předání.

Členové jednotky byli nachystaní na svých místech, ve vedlejší ulici stálo připravené vozidlo zásahové jednotky. Pan K. byl vyslán, aby se s Watersem setakl. Překupník se objevil o chvíli později. Počkali jsme až probhne předání a potom zazněl povel k akci! Na scénu se přiřítilo vozidlo zásahové jednotky a Waterse se jim podařilo ihned odzbrojit a zadržet.

Na místě činu po něm zůstal jenom kufřík s amforkou a sladkou odměnou pro členy jednotky :)

Potom už se všichni vydali na oběd, poklidili na základně a vydali se na cestu domů.

Galerie fotek z výpravy