Report – Salamandr – Brdy

IMG 1356Páteční odpoledne je na nádraží ve skautském duchu. Akorát odjela vlčata a světlušky směrem na Čáslav a už se rojí skauti s batohy. Někteří ještě při pohledu na batůžky kamarádů odhazují maminkám do kabelek zbytečnosti, ostatní se předhánějí, co všechno plánují vařit.

Cesta vede přes Prahu Hlavní nádraží, kde nás na nástupišti nachází Ája. Je to skautka z Prahy a jede s námi na puťák, aby viděla, jak to funguje jinde. Píše totiž diplomovou práci do školy o putování chráněnými oblastmi.

Luxusní vlak nás vysazuje asi po hodině v Hořovicích. Vystupuje s námi ještě jedna partička batůžkářů, čekají ale na autobus, mezitím co my se vydáváme přes město rovnou do divočiny.

  

 

IMG 1270

Po asi sedmi kilometrech se rozhodujeme hledat místo pro stany. Všude je ale hodně mokro a louky jsou podmáčené. Šíma však vyleze na posed a urči směr. Po sto metrech nacházíme krásný palouček. Stavění stanů není tak jednoduché, jak se zdálo z počátku. Poučením pro příště by mohlo být si stan vyzkoušet postavit doma :-)

V sobotu vstáváme kolem osmé, na cestu vyrážíme v 9:10. Víme, že je před námi poslední vesnička, kde můžeme dotankovat vodu, proto neváháme se zeptat prvního pána, kterého vidíme. Vodu nám klidně dá, ale na návsi je hydrant. Jásáme, neradi někoho obtěžujeme zbytečně. Vrháme se ke starodávnému hydrantu, když k nám spěchá paní od vedlejšího stavení a sděluje nám, že to neteče z vodovodního řádu. Evidentně je ale studna hned za plotem a všude jsou cedule o ochranně vodního zdroje. Nakonec slevuje na tvrzení, že není chlorovaná a že ji lidé normálně pijí. Máme tedy trochu strach, ale jelikož ona nám vodu dát nechce, nabíráme ji. 

IMG 1300Opouštíme vesničku Neřežín, míjíme ceduli o začátku CHKO Brdy a druhou o možnosti výskytu munice. Brdy byly totiž po mnoho let uzavřené veřejnosti jako vojenský prostor. Mohlo se do nich pouze o víkendu a ještě jen na kraj. Od 1. ledna 2016 jsou ale otevřeny. 

První kopec za námi. Hned vedle kasáren se nachází zřícenina hradu Valdek, mnohem více nás ale zaujme o kilometr dále jakýsi malý kamenolom. Jdeme hlavně po asfaltkách, po kterých občas prosviští vojenské auto nebo cyklisté. 

Orientace je trochu složitější. Jsme v lesích bez rozhledu. Žádné turistické značky nebo cedule. Adam se ujímá mapy a po chvíli už umí číst ve vrstevnicích jako starý indián. 

Filip hlásí, že za hodinu začne velký slejvák. O asi deset minut později se krčíme pod pláštěnkami na kraji lesa. Zastávku využíváme také jako místo oběda. Šlo naštěstí o přeháňku a při přechodu obrovského panelového náměstí se již opět pálíme na sluníčku a jsme v kraťasech a tričkách.

IMG 20160604 150307Blížíme se k bývalé dopadové ploše Jordán. Je to kopec bez stromů, uprostřed něj je obrovský vojenský bunkr. Není zavřený a tak se vydáváme na průzkum. Dvě patra skrývají mnoho místností a tajemných míst. Celý Jordán je místo mnoha událostí. Byl používán pro výcvik dělostřelectva i letectva nejen české, ale během války i německé armády. Točila se zde třeba obecná škola a ještě jeden pořad, který určitě všichni známe. Který? Koukněte na Wikipedii :-) https://cs.wikipedia.org/wiki/Jordán_(Brdy)

Brdy nejsou placka, i když by se tak mohlo zdát. Vrcholem Jordánu je kopec Hloupák, který měří 826 m. n. m. Z výhledu ale moc nemáme. Na jeho vrcholku se utábořila asi dvacítka cyklistů. Nutno podotknout, že značně opilých a tak se zbytečně nezdržujeme a pokračujeme v cestě. 

Cesty již nejsou asfaltové, ale jsou vysypány jakousi červenou drtí kamene a jsou plné sytě oranžových kaluží. Vypadá to trochu jako ve Springfieldu. Apokalytický dojem dokreslují cedule „Ochranná zóna dopadové plochy, životo nebezpečno vstupovat“ po levé straně a „Území bez asanace munice“ po pravé. 

IMG 1330Nacházíme krásné odpočívadlo. Je zde přístřešek a ohniště. Po chvilce odpočinku se hrstka statečných vydává dobýt vrchol naší cesty – kopec Tok, ten je vysoký 865 m. n. m. Odpočívadlo je vybavené studánkou a rozhodujeme se i vařit večeři. Oproti minulým letům kdy bylo hlavním chodem těstovinové blaho Amorie mio jsme značně povýšili. Rovnou dvě jídla začínají cibulí a slaninou :-)

Ještě asi hodinu odpočíváme a po přeháňce pokračujeme v cestě. Opustili jsme část Brd, kde se nesmělo mimo cestu a hledáme místo ke spaní. Všechna místa jsou ale dokonale vyplněna malými stromečky. Žádný luxus, ale kolem deváté hodiny stavíme všech pět stanů těsně za sebe na lesní cestu. Jsme unaveni a tak již v deset hodin, se setměním, skoro všichni spíme. 

Brzký spánek je ale vykoupen vstáváním. Poučení pro příště č. 2: Každý si vezme hodinky, aby věděl, že když se řekne, že vstáváme v osm, tak nemáme v 5:58 začít bourat stan :-)

Cesta do Příbrami je v zásadě pořád z kopce. Les voní večerním deštěm a slunce v něm rozehrává krásné barevné scenérie. Nacházíme studánku. Tedy spíše studnu hydrometeorologického ústavu. Voda je jako led, ale chutná skvěle. 

IMG 1380 

Naším posledním vrcholem v cestě je Třemešná. Tajemné místo se jmenuje Kazatelna. Celé Příbramsko máme jako na dlani. A nejsme tu sami. Po osmé se potkáváme se skupinkou skautů, kteří jeli v pátek autobusem. 

Tahounem výpravy se stává Honza. Nasazuje neskutečné tempo, ostatní se ale docela drží a tak můžeme vaření oběda, těsně před Příbramí, opět spojit s odpočinkem.

S blížící se civilizací a zvyšující se teplotou je tahounem vidina zmrzliny. Centrum města je však úplně mrtvé a stánek s točenou nikde. Útočištěm se stává Billa. 

Je 14:48 a nasedáme do linkového autobusu směr Praha. Udržet víčka otevřená není vždy jednoduchá. Přeci jenom, máme za sebou 40 kilometrů. Ještě popojet metrem na Masaryčku a v pět jsme již v Úvalech. 

Víkend plný nekonečných lesů je za námi. Oproti jiným puťákům byl tenhle jiný. Nešel po inkriminovaných místech plných turistů. Asi to ale není na vždy. Na okrajích již Klub českých turistů začal natahovat značky a za nedlouho to bude takové normální CHKO plné odpadkových košů a stánků s párky na jeho okrajích. Výlet to tedy byl více než výjimečný :-)

 Fotky se objeví co nevidět na Rajčeti.

 

IMG 1314

Report – Salamandr&Iluminátky – Holice

IMG 6889Jsou tři hodiny a osm z nás se schází na úvalském nádraží. Nastupujeme do vlaku, v Poříčanech přistupuje Honza a míříme směr Kolín.  Cestu si krátíme historkami o tom, co se komu kdy zkazilo. Vyhrává Řezník s buřtem, který na zářijové zahajovačce na Klepci nechal v batohu a našel ho na lyžáku.

Vlak EuroCity jede až do Budapešti a tak nikam nespěchá, do Pardubic přijíždí se zpožděním, které zařizuje, že na autobus do Holic nečekáme ani vteřinu. 

Je tři čtvrtě na šest, jsme v Holicích, náš počet doplňuje Šíma s Filipem a Mišelem, kteří nás dohnali autem.

 

Pět minut čekání na autobus od Proseče je dlouhých. Projíždí autobus plný babiček: „To budou ony“. Asi na čtvrtý pokus spatřujeme za skly přijíždějícího autobusu culíky.

IMG 6903

Prosečské skautky vítáme Salamandřím pokřikem, je jich devět, vypadají v pohodě :-). Vydáváme se do Alberta na nákup, Šíma rozdává úkoly, ostatní shánějí jednotlivé potraviny. Vločky nacházíme až taktikou rojnice.  

Kolem sedmé jsme již na Blažkovci - základně Holických skautů. Jsou to dvě chatky u rybníka obsazeného rybáři. 

Celý víkend máme strávit dohromady s holkami společně, vyrábíme si proto jmenovky a seznamujeme se. Máme pro sebe navzájem připraveno drobné představení. Dozvídáme se, že holky jsou z oddílu Iluminátky. Následuje několik drobných her, zejména posílání signálů plácáním dlěnimi po stole s vracením slaví úspěch. Že je to oblíbená hra holek způsobuje, že jsme rozneseni na kopytech, pravda že za nekončícího smíchu všech zúčastněných :-D

IMG 6919„Studený nohy, schovám doma pod peřinou…“, budí nás Lobova a Vojtova kytara. Všude je jinovatka, vybíháme do mrazivého rána. Po protažení jsme rozděleni do dvou týmů a začíná souboj o sobolí šlachu. Ta však po druhém kole mizí v poli, které se zmrzle jen tváří a všichni končíme jako blátivci a ty přezuvky nakonec opravdu potřebujeme. 

Po snídani vyrážíme na výlet po okolí Holic. Jsme rozděleni do pěti skupin a v průběhu cesty dostáváme drobné úkoly. Za každý z nich získáváme indicii a vyhrává skupina, která první odpoví tajenku jako první.

Největší výzva je uvařit si oběd. Vrcholem kulinářství na puťácích bývají instantní nudle s omáčkou. Tedy nakrájet spoustu zeleniny do kotlíku a uvařit ji, se zdá zpočátku jako nemožné. Hlad ale nemá nakonec nikdo, bramborové polévky těch nejúspěšnějších, jsou opravdu moc chutné :-).

IMG 7005Na Hradišti, kde jsme vařili, náš počet doplňuje ještě Bobr, kterého přivezl táta, Čeká nás sestup do Holic. Počasí je parádní, většina z nás jde v tričkách. Holky nám k cestě zpívají. 

Ocitáme se před muzeem Doktora Emila Holuba a začínají nám docházet souvislosti tajenky. Po zhlédnutí krátkého filmu o tomto českém cestovateli a prohlédnutí různých zajímavostí o jeho afrických cestách je jasno, že tajenka jsou Viktoriiny vodopády. 

Cesta zpět na Blažkovec vede kolem cukrárny. Po chvilce každý z nás drží v ruce kornout točené zmrzliny. Fajnšmekři po dobré zkušenosti kupují ještě „megaporci“, případně zkoušejí ledovou tříšť. 

 

IMG 7041

Od Loba dostáváme za úkol připravit si ve skupině fotokomix. Zní to divně a zpočátku se nám fotit sérii 20 fotek, které budou vyprávět příběh na téma „Záhada červených střevíčků“ nebo „Došla voda, když začalo pršet“ moc nechce. Po krátkém odpočinku se ale vrháme do práce a nakonec málem zapomeneme jít i na večeři, kterou mezitím Šíma uvařil. Prezentace jednotlivých foto příběhů je jeden dlouhý záchvat smíchu. Všichni jsme se s tím poprali parádně! (Ok, trochu samochvála, ale fakt to bylo super :-)). 

Zaznívá výzva jít si lehnout do spacáků. Jenže někdo někde zaslechl, že bude noční hra. Pro jistotu svítíme telefony, povídáme si a snažíme se neusnout. Co kdyby to byla pravda, že :-). Navíc vedoucí opravdu pořád něco kutí. 

 

„Za dvě minuty se sejdeme v zasedačce“, ospale hledáme boty a ocitáme se před projektorem, na kterém svítí fotografie pěti lidí s nějakými čísly. Týpek, který vypadá skoro jako Vojta, nám vysvětluje, že naším úkolem je vystopovat, kde se ukrývá důležitá zásilka surovin. Vydáváme se asi kilometr za základnu a ujímáme se úkolu hledání a stíhání podezřelých osob. Ty občas leží v trávě na kraji cesty, jindy utíkají jako o život a musí nás být opravdu hodně, abychom je chytli a oni nám prozradili, co potřebujeme. Nakonec jsme úspěšní a dostáváme místo, kde je ukryté to, co potřebujeme. 

IMG 7032Je ráno, noc byla dlouhá a Lobo musí přidávat, aby nás ze spacáků dostal ven. Snídáme ovesnou kaši a jdeme se balit a uklízet. Trvá to, většina z nás evidentně nikdy mop v ruce nedržela, ale nakonec se za svou práci stydět nemusíme :-)

Společně s Iluminátkami hodnotíme celý víkend a pomalu se loučíme. Společná fotka je již úplnou tečkou a s batohy na zádech míříme do Holic na nádraží. Tedy poslední… cesta vede kolem cukrárny. Opalujeme se na sluníčku a užíváme si ledovou zmrzlinu. 

Poslední ahoj, holky nastupují do autobusu, kluci hledají nádraží a vlak. Opět máme zpoždění, proto si pomáháme rychlíkem, místo osobáku. Sice jeden přestup navíc, ale odpadá drama v Kolíně a v Úvalech jsme na čas.

 

13 Salamandrů z Úval a 9 Iluminátek z Proseče. Z obyčejné víkendovky se vyklubala parádní akce. Máme spoustu nových kamarádů, poznali jsme nová místa a dost jsme se spolu nasmáli. Děkujeme, snad zase někdy ;)

Fotogalarie na RAJČETI.

IMG 7248 1

 

Report – Salamandr – Brno

IMG 5894Skautský oddíl Salamandr pojal tradiční vánoční besídku poněkud netradičně. Obvykle ji trávíme v klubovně a večer vyrážíme do tajů vánoční Prahy. Letos jsme však vyrazili do Brna a rovnou na celý víkend.

Vánoce dnes často znamenají přeplněné obchoďáky a stres, co komu koupit. Byli jsme proto rozhodnuti zkusit zapátrat po nějakém hlubším smyslu těchto dní na konci roku.

Po ubytování v klubovnách brněnských skautů jsme se pustili do lehké výzdoby - pro navození atmosféry a po té do dramatického ztvárňování různých témat, které s Vánoci souvisí. A věřte nebo ne, i Rumcajs s Cipískem už řešili Vánoce.

IMG 5821

 

Zajímalo nás, jak vlastně vypadá v ostatních rodinách takový Štědrý den. Proč o tom ale mluvit, když si jej můžeme udělat. I přesto, že většina z nás vaří jen na táboře a trouba už nám vůbec netyká, rozhodli jsme se uvařit k večeři bramborový salát s řízkem, k pití připravit svařený džus a jako zákusek upéct vanilkové rohlíčky a uválet čokoládové kuličky. Vrcholem našeho umění měla být vánočka s mandlemi na nedělní snídani. 

Vše šlo až na dva spálené řízky podle plánu a kolem sedmé hodiny jsme s koledami zasedli ke Štědrovečerní tabuli. Hostina při svíčkách to byla královská. Nikdo od stolu nevstával a s hvězdičkou v jablku jsme měli štěstí všichni. 

Před večeří jsme ještě stihli návštěvu centra Brna. Humbuk tam byl podobný jako v Praze – stánky, koledy a zběsile blikající světýlka. Prozkoumali jsme i orloj a vyrazili na Špilberk. Hrad tyčící se nad centrem byl celý v mlze a úplně opuštěný. Měli jsme jej sami pro sebe.

Brněnská výprava byla pro všechny z nás příjemnou brzdou v době nákupního šílenství a jako bonus také generálka Štědrého dne. Bramborový salát i vánočka se totiž povedly na jedničku! 

Pro odpověď na otázku, co je na poslední fotce, navštivte fotogalerii :-)

Všechny fotky najdete na střediskovém Rajčeti.

IMG 5869

IMG 5862 panorama

IMG 5943 panorama

 

Report – středisko – Olomouc 20.-22.11.

olomoucTato výprava se určitě zapíše do dějin našeho střediska, jako jedna z nejdobrodružnějších. A to nejenom díky vzdálenosti (vzdušnou čarou z Úval do Olomouce skoro 200 km), ale i počtu. Na cestu se nás vydalo přesně 57. Pro zajímavost, na posledním táboře nás bylo celkem 63.

Všechno začalo jako každá jiný výprava, na nádraží v Úvalech. Bylo pozdní odpolene a v čekárně se pomalu začínali hromadit skauti. Postupně nás bylo tolik, že jsme z čekárny přetekli na chodník. Po rychlém spočítání a koupení lístku jsme nasedli do vlaku směr Kolín a zabrali pro sebe bezmála celé jedno patro.

Dobrodružství začalo již tady. Vlak měl zpoždění a báli jsme se, že nestihneme navazující rychlík z Kolína. Naštěstí, v úzkém železničním koridory nás rychlík nemohl předjet, a tak jsme v Kolíně mohli v klidu přestoupit.

No, přestupem to ale nekončí - rota skautů a skautek si musí někam posedat. A vlak na Olomouc je v pátek večer docela plný. A cesta dlouhá. Naštěstí jsme se dokázali vetřít do každého volného prostranství a na každou volnou sedačku a cestu nakonec přežili ve zdraví. Jak my, tak i ostaní cestující.

Do Olomouce jsme dorazili navečer. Na prohlídku města nebyl čas, bylo potřeba se přesunout na základnu místních skautů. Tu jsme s pomocí moderních technologíí (mapy v mobilu) objevili snadno a úspěšně jsme se ubytovali.

Pár slov o základně olomouckých skautů. Základna leží na kraji města, nějakých 30 minut pěšky od centra. Hned vedle je bývalý kláštěr, nyní vojenská nemocnice. Je to skutečně majestátná budova. Sama základna stojí poměrně osamoceně a tvoří ji jeden velký dům. V domě je několik místnosti (kluboven) a kychyň. Ubytování to bylo vcelku pohodlné, ikdyž jsme díky svému počtu zaplnili každý volný prostor. A také jsme moc nepochopili místní kamna. Z nějakého důvodu, kouř z nich nešel do komína, ale přímo do místnosti. Asi nějaký místní vynález.

V sobotu ráno jsme vstali brzo a po snídani se vydali na prohlídku města. Abychom pokryli co největší plochu, a taky abychom se všichni lépe poznali, rozdělili jsme se do několika skupin. Za sebe mohu říci, že Olomouc je jedno z nejkrásnějších měst, které jsem kdy navštívil. Potkali jsme více památek než jsme stíhali prohlížet. Ze města přímo číší historie.

Když jsme se dost nachodili a dostali hlad, vrátili jsme se na základnu, kde mezi tím, skrytí kouřovou clonou z kamen, naši kuchaři připravili oběd. Po obědě jsme nechtěli sedět na zadku a vyrazili opět do terénu a to na Svatý Kopeček, který leží asi 10 minut cesty autobusem od základny,

Tady se skauti a skauty vydali prozkoumat kopeček samotný, a vlčata a světlušky vyrazili do místní ZOO. 

Místní zoologická zahrada nás překvapila množství zvířat. Vlčatům se nejvíce líbily samožrejmě vlci, kterých tam byla celá smečka. Světluškám se líbili hroši.

Starší část střediska se vydrápala na kopeček, kde si dala svačinu. Tam dospěli k rozhodnutí, že do blízkého lesa se jim nechce, a proto raději odjeli autobusem do centra, kde obdivovali krásy Olomouce za tmy. Například zjistili, že Sloup nejsvětější trojice, který je jednou z památek UNESCO je z části dutý. A taky je vážne velký. A vlastně docela velkolepý. Je to moc pěkný sloup.

Po včeři na základně, kterou naši kuchaří připravovali opět zahaleni v hustém dýmu, zůstali skauti a skauty pěkně v teple a udělali si čajovnu. Vypili spousty čaje, snědli spousty jídla a prý se stihli i dobře bavit. Vlčata, protože se zimy nebojí, šla ven. A nejenom tak. U stěn kláštera složilo několik z nich vlčátksý slib. Byl to skutečně slavnostní okamžik a vedoucí oddílu Fénix zamáčkli nejednu slzu.

O tom co během toho dělaly světlušky historie mlčí, nechtěly to nikomu prozradit...

V neděli ráno nás všechny čekala ještě jedna místní atrakce, a tou je Pevnost poznání. V 19. století tu byl dělostřelecký sklad. Nyní je tu interaktivní muzeum. Pevnost poznání je rozdělená do několika částí. V jedné se můžete dozvědět něco o historii města a pevnosti, v další něco o vodních tocích a ekosystémech a v další, která se nám líbila nejvíce, vezmete rozum do hrsti a vyzkoušíte spousty logických hádanek a jednoduchých fyzikálních experimentů.

Na základnu jsme se vrátili na ještě jeden oběd a poté už vyrazili na nádraží. Trošku jsme se zpáteční cesty báli, ale naštěstí, byl kupéčkový vlak trochu prázdnější a proto jsme se vešli o něco lépe. Poslední dobrodřuství nás čekalo v Kolíně, kde jsme kvůli zpoždění nestihli vlak do Úval. Nedalo se nic dělat a museli jsme počkat na další. Čekání ale rychle uteklo a navíc jsme měli celý vagón jenom pro sebe, takže poslední část cesty jsme urazili v naprostém pohodlí.

Z nádraží se všichni ihned rozprchli domů na včeři, vedoucí se rozprchli především do postelí. Byl náročný víkend, ale rozhodně jsme si ho všichni užili a budeme na něj ještě dlouho vzpomínat.

Na fotografie se můžete podívat zde.

Report – Salamandr – Křivoklát

IMG 4599Když jsme rano nastupovali do vlaku, ani vzdáleně jsme netušili, že se české dráhy zbláznily a cesta na Křivoklát nám bude trvat celé 4 hodiny (vystřídali jsme 4 vlaky a autobus).

Avšak stálo to za to. Na Křivoklátě nás přivítala stará auta a motorky a celé skupiny lidí oblečených v dobových kostýmech strážníků, vojáků a myslivců. Konaly se zde totiž slavnosti k výročí 97 let od založení Československa.

Přesně v tu chvíli se na podiu ozvala malá holčička, že ztratila rodiče, tatínek byl dosti překvapen. O to více jsme naše kluky upozornili ať se drží po skupinách a že se zde sejdeme za hodinu. Rozprchli se do všech stran.

IMG 4589

Když jsme o něco později zjistili, že prohlídky zdarma, které se na hradě měly konat jsme nestihli hlavně kvůli vlakovému šílenství ráno, padl na nás smutek.Naštěstí jsme hrad prolezli skrz na skrz, a protože nám ještě zbýval čas, nechali jsme se vést kolem nahoru po cestě, až jsme došli k veliké prolézačce v podobě vězení, kde se kluci vyřádili. Nakonec jsme se vrátili na vlak a zamířili (naštěstí už bez zpoždění) zpět. 

Všechny fotky najdete na Rajčeti.

IMG 4615