Je osm hodin a halu úvalského nádraží okupují dvě desítky skautů z 24. oddílu Salamandr. Nasedáme na vlak směr Praha. Jízda trvá sotva půl hodiny a vystupujeme v Srbsku. Stále se tu ale mluví česky, je to totiž městečko kousek před Berounem.
Počasí nám přeje. Přecházíme Berounku a hledáme žlutou značku. Po chvíli se ocitáme v pestrobarevném údolí a míříme k Bubovickým vodopádům. Několikrát překračujeme koryto potoka, mosty vypadají legračně, panuje zde sucho. Jen občas z nějaké louže vyskočí žába. Vodopády připomínají spíše skalku u babičky na venkově. Zůstala jen jezírka s křišťálovou vodou.
Mezi stromy vykukuje skála a podle cedulí zjišťujeme, že jsme na Malé Americe. Je to vápencový povrchový lom. Informační tabule nám vysvětlují, jak se ze sto metrů hluboké díry dostával materiál – pod hladinou nynějšího jezera se nachází štola, která spojovala všechny lomy, v ní jezdil důlní vlak.
Po svačině pokračujeme po loukách k Mexiku a Velké Americe. Míjíme sportovní střelnici a vykukující Karlštejn. Mexiko je o něco větší než Malá Amerika a především je do něj krásně vidět, protože zábradlí nás pustí až k jeho okraji. Spodek lomu není tolik zatopený, atak se v něm uchytila spousta stromů. Při odchodu nacházíme pomník a dozvídáme se šílenou historii vzniku celého lomu. Přes čtyři roky zde v nelidských podmínkách pracovali političtí vězni.
Lobo vytahuje telefon a hlásí, že 7 m od nás je keška. Chvíli koumá její detaily a než stihne zahlásit směr, kterým by měla být a jak je velká, Filip hlásí, že nalezeno. Místo tradičních geo blbostí nacházíme krom logbooku jakýzi inzerát k seznámení :-D.
Více informací o Geocachingu najdete na rok starém reportu z výpravy do Kralup. Tato nalezená keška se jmenovala Amerika.
Hned za Mexikem nacházíme haldy vytěženého štěrku a lom Velká Amerika. Je zdaleka největší. Láká nás sestoupit dolů, cesty tam vedou, všude jsou ale zákazy vstupu. Dáváme si oběd, fotíme se a pobíháme po hromadách štěrku. Na dně lomu vidíme auto, které evidentně někdo shodil z hrany dolů. Lom obcházíme a nacházíme mnohem hezčí vyhlídku, než byly všechny předchozí, jako bonus zde nejsou žádní jiní lidé. Překvapuje nás hasičské auto, plížící se po cestě pod námi. Dlouho spekulujeme nad důvodem jeho cesty.
Obloha se nám lehce zatahuje a my míříme ke Karlštejnu. Koukáme do mapy, po silnici se nám jít nechce a tak scházíme z turistických tras a pokračujeme bukovými lesy v odhadovaném směru. Začínají nás pomalu bolet nohy a tak jsme rádi, když věž hradu spatříme. Je zde turistů jak na Václaváku. Bereme útokem stánek se zmrzlinou a obchod se suvenýry. Filip nám celou cestu básnil o cukrárně. Zbývá nám ještě asi půl hodiny do odjezdu vlaku a tak se ještě zastavujeme na zákusek.
K nádraží Karlštejn nás popohání lehký deštík. 14 km za námi.
Všechny fotky najdete v galerii na Rajčeti. 
