Jsou tři hodiny a osm z nás se schází na úvalském nádraží. Nastupujeme do vlaku, v Poříčanech přistupuje Honza a míříme směr Kolín. Cestu si krátíme historkami o tom, co se komu kdy zkazilo. Vyhrává Řezník s buřtem, který na zářijové zahajovačce na Klepci nechal v batohu a našel ho na lyžáku.
Vlak EuroCity jede až do Budapešti a tak nikam nespěchá, do Pardubic přijíždí se zpožděním, které zařizuje, že na autobus do Holic nečekáme ani vteřinu.
Je tři čtvrtě na šest, jsme v Holicích, náš počet doplňuje Šíma s Filipem a Mišelem, kteří nás dohnali autem.
Pět minut čekání na autobus od Proseče je dlouhých. Projíždí autobus plný babiček: „To budou ony“. Asi na čtvrtý pokus spatřujeme za skly přijíždějícího autobusu culíky.
Prosečské skautky vítáme Salamandřím pokřikem, je jich devět, vypadají v pohodě :-). Vydáváme se do Alberta na nákup, Šíma rozdává úkoly, ostatní shánějí jednotlivé potraviny. Vločky nacházíme až taktikou rojnice.
Kolem sedmé jsme již na Blažkovci – základně Holických skautů. Jsou to dvě chatky u rybníka obsazeného rybáři.
Celý víkend máme strávit dohromady s holkami společně, vyrábíme si proto jmenovky a seznamujeme se. Máme pro sebe navzájem připraveno drobné představení. Dozvídáme se, že holky jsou z oddílu Iluminátky. Následuje několik drobných her, zejména posílání signálů plácáním dlěnimi po stole s vracením slaví úspěch. Že je to oblíbená hra holek způsobuje, že jsme rozneseni na kopytech, pravda že za nekončícího smíchu všech zúčastněných 😀
„Studený nohy, schovám doma pod peřinou…“, budí nás Lobova a Vojtova kytara. Všude je jinovatka, vybíháme do mrazivého rána. Po protažení jsme rozděleni do dvou týmů a začíná souboj o sobolí šlachu. Ta však po druhém kole mizí v poli, které se zmrzle jen tváří a všichni končíme jako blátivci a ty přezuvky nakonec opravdu potřebujeme.
Po snídani vyrážíme na výlet po okolí Holic. Jsme rozděleni do pěti skupin a v průběhu cesty dostáváme drobné úkoly. Za každý z nich získáváme indicii a vyhrává skupina, která první odpoví tajenku jako první.
Největší výzva je uvařit si oběd. Vrcholem kulinářství na puťácích bývají instantní nudle s omáčkou. Tedy nakrájet spoustu zeleniny do kotlíku a uvařit ji, se zdá zpočátku jako nemožné. Hlad ale nemá nakonec nikdo, bramborové polévky těch nejúspěšnějších, jsou opravdu moc chutné :-).
Na Hradišti, kde jsme vařili, náš počet doplňuje ještě Bobr, kterého přivezl táta, Čeká nás sestup do Holic. Počasí je parádní, většina z nás jde v tričkách. Holky nám k cestě zpívají.
Ocitáme se před muzeem Doktora Emila Holuba a začínají nám docházet souvislosti tajenky. Po zhlédnutí krátkého filmu o tomto českém cestovateli a prohlédnutí různých zajímavostí o jeho afrických cestách je jasno, že tajenka jsou Viktoriiny vodopády.
Cesta zpět na Blažkovec vede kolem cukrárny. Po chvilce každý z nás drží v ruce kornout točené zmrzliny. Fajnšmekři po dobré zkušenosti kupují ještě „megaporci“, případně zkoušejí ledovou tříšť.
Od Loba dostáváme za úkol připravit si ve skupině fotokomix. Zní to divně a zpočátku se nám fotit sérii 20 fotek, které budou vyprávět příběh na téma „Záhada červených střevíčků“ nebo „Došla voda, když začalo pršet“ moc nechce. Po krátkém odpočinku se ale vrháme do práce a nakonec málem zapomeneme jít i na večeři, kterou mezitím Šíma uvařil. Prezentace jednotlivých foto příběhů je jeden dlouhý záchvat smíchu. Všichni jsme se s tím poprali parádně! (Ok, trochu samochvála, ale fakt to bylo super :-)).
Zaznívá výzva jít si lehnout do spacáků. Jenže někdo někde zaslechl, že bude noční hra. Pro jistotu svítíme telefony, povídáme si a snažíme se neusnout. Co kdyby to byla pravda, že :-). Navíc vedoucí opravdu pořád něco kutí.
„Za dvě minuty se sejdeme v zasedačce“, ospale hledáme boty a ocitáme se před projektorem, na kterém svítí fotografie pěti lidí s nějakými čísly. Týpek, který vypadá skoro jako Vojta, nám vysvětluje, že naším úkolem je vystopovat, kde se ukrývá důležitá zásilka surovin. Vydáváme se asi kilometr za základnu a ujímáme se úkolu hledání a stíhání podezřelých osob. Ty občas leží v trávě na kraji cesty, jindy utíkají jako o život a musí nás být opravdu hodně, abychom je chytli a oni nám prozradili, co potřebujeme. Nakonec jsme úspěšní a dostáváme místo, kde je ukryté to, co potřebujeme.
Je ráno, noc byla dlouhá a Lobo musí přidávat, aby nás ze spacáků dostal ven. Snídáme ovesnou kaši a jdeme se balit a uklízet. Trvá to, většina z nás evidentně nikdy mop v ruce nedržela, ale nakonec se za svou práci stydět nemusíme 🙂
Společně s Iluminátkami hodnotíme celý víkend a pomalu se loučíme. Společná fotka je již úplnou tečkou a s batohy na zádech míříme do Holic na nádraží. Tedy poslední… cesta vede kolem cukrárny. Opalujeme se na sluníčku a užíváme si ledovou zmrzlinu.
Poslední ahoj, holky nastupují do autobusu, kluci hledají nádraží a vlak. Opět máme zpoždění, proto si pomáháme rychlíkem, místo osobáku. Sice jeden přestup navíc, ale odpadá drama v Kolíně a v Úvalech jsme na čas.
13 Salamandrů z Úval a 9 Iluminátek z Proseče. Z obyčejné víkendovky se vyklubala parádní akce. Máme spoustu nových kamarádů, poznali jsme nová místa a dost jsme se spolu nasmáli. Děkujeme, snad zase někdy 😉
