Pátek 19. 4. – 16:00 – Úvaly. 11 batohů naskakuje do vlaku směr Praha. Vyrážíme společně na víkend do Jižních Čech. Cesta je dlouhá, dvakrát přestupujeme. Kolem sedmé hodiny již stojíme v Jindřichově Hradci na nádraží a vyrážíme hledat klubovny místních skautů. Lobo vypadá, že Hradec zná a tak se žádné bloudění nekoná. Tedy… celé město jsme prokličkovali na jedničku a stojíme na konci ulice, kde mají klubovny být. Ještě jednou kontrolujeme čísla na domech a nakonec vytahujeme telefon s mapou. Zabralo to asi patnáct minut, než jsme zjistili, že sice stojíme docela dobře, ale musíme obejít stadion a do vnitroblokem přijít z druhé strany domu.
V klubovně vytahujeme večeři a hrajeme deskovky. Šíma koumá v mapě cestu na zítřek. Vymýšlíme jídelníček. Kuba a Lobo nám k tomu hrají na kytaru. Vše uzavírá partie Ligreta a kolem jedenácté již ležíme ve spacácích.
Polámal se mraveneček, ví to celá obora. Tak takový budíček jsme tu ještě neměli. Je to ale krátká písnička a tak abychom vylezli z postele, musí Lobo přidat ještě jednu. Společně připravujeme snídani, kterou jsme si koupili včera v Bille a balíme na výlet.
První cíl trasy je Kaufland. Obcházíme rybník Vajgar a cestou nacházíme poničený nákupní košík. Zkoušíme se v něm vozit, ale na trávě to moc nejede. Nakonec jej společně tlačíme zpět k obchodu. Každý dostává za úkol přinést nějakou potravinu a asi za půl hodiny již máme nakoupeno a vyrážíme na cestu.
Lobo pořád mluvil o nějaké úzkokolejce, ale co to vlastně je, nikdo moc neřešil. Koleje, asi tak půl metru od sebe, vypadají docela legračně. Navíc jsou pěkně křivé a jsou mezi nimi mezery. No, jsou to přes 120 let.
Cesta vede po červené značce, proti proudu Hamerského potoka, přes Jindřiš, kde se Lobo rozhoduje využít stativ, který sebou táhne. Dálková spoušť foťáku nefunguje a tak má deset vteřin na vyběhnutí kopečku, přeběhnutí mostku, na kterém všichni ostatní sedíme a nespadnutí do potoka. Ani na potřetí se nevykoupal a tak pokračujeme v cestě.
Počasí je vskutku aprílové. Chvíli svítí sluníčko, chvíli prší, chvíli sněží. Asi v půl jedné zasedáme k obědu. Hned jak rozbalíme chleby, paštiky, saláty a mrkve začne kolem nás proudit nekonečný proud turistů Každých třicet vteřin projdou 2-3 lidé a s pozdravem většinou utrousí něco ve smyslu: „Taky bychom si dali oběd“.
Za Blažejovem stoupáme na Vítkův Hrádek. No, zeď utopená na špičce kopce úplně obrostlého stromy, moc zábavná není. Pomalu se blížíme do cíle naší cesty – Malého Ratmírova. Jsme tu o skoro dvě hodiny dříve, než jede vlak zpět do Hradce a tak po chvíli váhání vyrážíme proti směru jízdy vlaku.
Ještě Několikrát přecházíme koleje. Míjíme megarybník s ostrovem, který se jmenuje Krvavý. Asi s půlhodinovou rezervou přicházíme do Střížovic. Je to malinké nádraží s výhybnou, zapadlé uprostřed lesů. V televizi jsme vždycky vídali indiány, jak poslouchají vlak na koleji. Pokus provádíme na vedlejší koleji a vlak simulujeme kamenem. Funguje to.
Přesně podle jízdního řádku se se zatáčky vykolébá malá modrá lokomotiva a za ní jediný vagónek. Legrační vlak na legračních kolejích dostává poslední tečku, když přijíždíme zpět k Hradci a trať se mění na tříkolejkou – jedna kolej je společní úzkokolejce a normálním vlakům.
Všichni, kterým nestačilo dnešních 20 km, se vydávají na nákup večeře a snídaně. Zbytek odpočívá.
Po večeři máme v plánu navštívit světelnou fontánu. Prvně ji nemůžeme najít a pak zjišťujeme, že nám mezitím zavřela. Moc nám to ale nevadí, vyrážíme na průzkum města. Lobo nás protahuje všelijakými uličkami, až se po břehu Nežárky objevujeme u Zámku. Vrata do zahrady jsou pootevřená. Šíma vytahuje balíček a po chvíli tajností nám ukazuje naše zbrusu nové oddílové nášivky na kroj. Jsou o moc hezčí než ty minulé!
Těsně před začátkem nočního klidu křičíme do objektivu kamery oddílový pokřik a vracíme se nočním městem do Kluboven. Dnes bez deskovek, všichni jsme unavení.
Nedělní ráno je ve znamení balení a úklidu. Na internetu jsme si zjistili, že fontána je otevřená od devíti a tak se tam vyrážíme podívat. Chvíli koukáme, jak to celé funguje. Přesně v devět zhasnou světla a rozsvítí se dva velké projektory. Ze stropu začíná sršet voda. Šikovný ten počítač, který se o všechno stará. Fotky najdete v galerii.
Zámek jsme včera viděli jen zvenku a tak teď pronikáme na nádvoří. Černá věž je bohužel otevřená až od května a tak se přesouváme k městské věži nad náměstím. Chvilku čekání na otevření trávíme hledáním 15. poledníku.
V klubovně nás čeká teplá polévka a dobalení batohů. Pár přestupů a v půl pátek jsme zase v Úvalech.
Ty kilometry za to rozhodně stály!
Zúčastnění: Kuba, Filip, Řezník, Martin, David, Ráďa, Dominik, Radvan, Šíma, Sob a Lobo.
Celou galerii fotky najdete na Rajčeti.
