Jeden z prvních jarních víkendů tohoto roku, 12. – 13. dubna, se konalo okresní kolo Svojsíkova závodu, na kterém oba naše skautské oddíly samozřejmě nesměly chybět. A tak se účastníci v hojném počtu překonali, vstali a v brzkou ranní hodinu se dostavili na sraz u kluboven.
Jaké bylo jejich překvapení, když otevřeli dokořán dveře klubovny a místo hledané buzoly objevili hromadu kroutících se housenek na podlaze. Rozhodně ne větší, než překvapení oněch vlčat, že jejich dnešní budíček se skládá z páru zablácených pohorek. Buzoly byly nalezeny s úspěchem.
Tři týmy – dva soutěžní za Salamandr a jeden dívčí ze Safiry (složený z členů obou schůzek a tudíž bohužel zařazený mezi nesoutěžní závodníky) vydaly na cestu plnou příkoří, hladu, zatáček a dlouhou asi dvacet minut, tedy do Čelákovic.
Letošní závod se nesl ve znamení nemrtvých, konkrétně upírů, kteří dle stížností místních již dlouho sužovali jejich nebohé město. Nutno podotknout, že počasí přálo spíše nám než upírům, kteří jak známo se slunečního světla raději straní, a s takto posílenou morálkou se stateční bojovníci a bojovnice vrhli do akce. S mapou v ruce, batohem na zádech a volbou trasy zcela nechané na nich se snažili obejít všechny stanoviště – a i když se nakonec nikdo takový nenašel, všichni se den náramně užili. Na stanovištích musely družiny ukázat, že se znají a že si dokáží pomoci. Úkoly byly různorodé – přelézt lanovou překážku, ošetřit zraněného, vyřešit krizovou situaci či přeplout řeku na lodi.
Večerní program byl dobrovolný – pro ty, kteří si po celodenním pochodu nepřáli nic jiného než se schoulit do tepla k filmu či jen šálku kávy byla otevřena útulná čajovna a naopak a ti, kteří se necítili dostatečně unaveni, se přidali k noční hře frisbee.
Po těchto aktivitách už i ti nejodolnější členové naší výpravy netoužili po ničem jiném, než teple spacáku, a odebrali se do tělocvičny, která byla pro tuto příležitost pasována na místo pro přespání.
Druhý den byl více zaměřen na jednotlivce, a u programu Brány měl každý člen týmu možnost předvést to, v čem je opravdu dobrý. Od sportovních programů a všeobecného přehledu až k logice či trpělivosti si každý mohl zvolit ten, ve kterém nejvíc vyniká. Samozřejmě došlo i k několika omylům, ale kdo mohl vědět, že pod manuální zručností se skrývá obsluhování vrtačky? Naštěstí jsme se ale i v neděli obešli bez úrazů.
Před vyhlášením ještě zbývala chvilka času a tak jsme se, tentokrát zcela mimo závod, vydali prozkoumávat krásy Čelákovic. Nad těmi, ač jsou jistě mnohé, však nakonec zvítězila cukrárna, kam jsme sborově zapadli a porovnávali která točená zmrzlina je asi nejlepší.
Den se však chýlil ke konci a ještě než jsme odešli, seřadili jsme se u státní vlajky a poslechli si výsledky. Holky, ačkoliv mimo oficiální umístění (tedy pouze bodově), skončily na top příčkách a ani obě klučičí družinky se nedaly zahanbit a obsadili krásné páté a sedmé místo. I když tedy nikdo nepostoupil, rozhodně jsme si všichni odnesli další zážitky a úsměv na tváři.
Jak se říká, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!
Fotky od Loba najdete v naší galerii. Podívat se můžete také na rajče pořadatelů.
