Report – Safira – Holice

V pátek jsme vyráželi brzo – už v 15:35, protože nás čekala dlouhá cesta až do Holic. Jelo nás celkem 15 (10 světlušek, 2 skautky a 3 vedoucí), což je pro náš oddíl velký úspěch. Cestou vyvstala komplikace, kdy jsme museli část cesty jet náhradní autobusovou dopravou, vlak měl díky tomu zpoždění a ujel nám přípoj. Do Holic jsme tedy dorazili až v 19:30 a to nás ještě čekala skoro hodinová cesta na základnu. Dobrá nálada ale nezmizela a tak jsme si užívali cestu k základně potmě – cestou jsme pozorovali hvězdy. Vzhledem k pozdnímu příjezdu jsme toho už moc nestihli, světlušky i po dlouhé cestě měly spoustu energie a tak pořádaly pyžamovou párty.

 

V sobotu ráno jsme po snídani vyrazily ven. Užívali jsme si začínajícího podzimu, slunečného počasí a krásné přírody. Hrály jsme hry, při kterých jsme se seznámily blíže mezi s sebou a vyzkoušeli si spolupráci. Po svačině se všichni zapojili do přípravy oběda a vzhledem k počtu kráječů a míchačů byl výborný oběd brzy hotov. Odpoledne nás čekala velká šipkovaná se spoustou úkolů, kterých jsme se ale nezalekly a zdárně všechny splnily. Na konci na nás čekal poklad. Před večeří jsme ještě stihly nějaké hry. Večer jsme si povídali o tom, co znamená být světluškou a jaké jsou zákony světlušek.

V neděli se nám po náročném předchozím dni nikomu nechtělo ze spacáků a tak jsme vstávali hodně pozdě. Takže jsme se jen stihly zabalit, uklidit, uvařit oběd a už jsme museli jít na vlak. Cesta domů byla bez problémů, v Pardubicích jsme dokonce měli chvíli času a tak jsme si koupili zmrzlinu J.

Report – Zahajovací výprava 2015

159 IMG 6380Září je měsíc shonu. Protože skautský vedoucí obvykle stráví doma během prázdnin tak pět dní, musí se celé soukolí oddílů rozpohybovat až v září. A to je také důvod toho, proč napsat pár slov o zahajovací výpravě, trvá tři týdny. Priority jsou zkrátka jinde 🙂

Je 8:30 a kolem čerstvě posekaného areálu se schází hloučky skautů. Hluk 35 povídajících si lidí však po chvíli přerušuje rytíř s mečem za pasem. Zmateně pobíhá a ptá se po hradní pokladnici. Je prý purkrabím Hradu Skara a družina Kopidlanských hrad za svítání přepadla a ukradla plnou truhlu zlata. 

 

Rozhodujeme se s pátráním pomoci. Kopidlanští prý utekli směrem Újezd nad Lesy. Abychom nebyli v okolních lesích tolik nápadní, rozdělujeme se na skupinky po šesti a vyrážíme přes Homolku do Škvorecké obory. Cestou máme za úkol zjistit o oboře a Hradu Skara, co nejvíce. Některé družiny navíc navštěvují skautskou skálu, Květnickou studánku nebo kamenný mostek u Dobročovic. 

159 IMG 6383Nutno podotknout, že chvíli před tím, než jsme vyšli z vrátek u kluboven, zvoní telefon a volají Miki s Robinem a ptají se, kdy půjdeme kolem Esy – továrna směrem na Jirny, že na nás počkají. Inu, po pěti letech naše cesta nevede k Vyšehořovicím a kluci zrovna letos instrukce k výpravě nečetli pořádně 🙂 Ale doběhli nás.

Průzkum Králičiny je u konce a my již vidíme na umělém kopci u Újezda dřevěnou palisádu a je nám jasné, že holýma rukama pokladnu zpět nezískáme. Purkrabí nám spěchá na pomoc a prozrazuje, že palisádu nejlépe překonáme pomocí praků. Jejich součásti jsou poschovávány v okolí kopce. Necelou hodinku na to již první družiny pálí míčky plné vody směrem k nepřátelské hradbě. 

Palisáda po chvíli povoluje a my pokřiky jednotlivých družin vyháníme všechny nepřátele ven. Pokladnu však v tom strachu nechali ležet a tak můžeme být od purkrabího Skary náležitě odměněni. 

Roveři ještě vyráží do Květnice pro vodu, zbytek výpravy vyráží Králičinou zpět do Úval. U klubovny jsme na čas. Bylo to super! 

Fotky a videa najdete na Rajčeti.

Kdo by chtěl o Skaře vědět více, může si přečíst článek na Uvaly.cz

159 IMG 6404

159 IMG 6471

 

Report – Svojsíkův závod Čelákovice 2015

10371406 854009974658929 5614217588706945286 nJeden z prvních jarních víkendů tohoto roku, 12. – 13. dubna, se konalo okresní kolo Svojsíkova závodu, na kterém oba naše skautské oddíly samozřejmě nesměly chybět.  A tak se účastníci v hojném počtu překonali, vstali a v brzkou ranní hodinu se dostavili na sraz u kluboven.

Jaké bylo jejich překvapení, když otevřeli dokořán dveře klubovny a místo hledané buzoly objevili hromadu kroutících se housenek na podlaze. Rozhodně ne větší, než překvapení oněch vlčat, že jejich dnešní budíček se skládá z páru zablácených pohorek. Buzoly byly nalezeny s úspěchem.

 

Tři týmy – dva soutěžní za Salamandr a jeden dívčí ze Safiry (složený z členů obou schůzek a tudíž bohužel zařazený mezi nesoutěžní závodníky) vydaly na cestu plnou příkoří, hladu, zatáček a dlouhou asi dvacet minut, tedy do Čelákovic.

Letošní závod se nesl ve znamení nemrtvých, konkrétně upírů, kteří dle stížností místních již dlouho sužovali jejich nebohé město. Nutno podotknout, že počasí přálo spíše nám než upírům, kteří jak známo se slunečního světla raději straní, a s takto posílenou morálkou se stateční bojovníci a bojovnice vrhli do akce. S mapou v ruce, batohem na zádech a volbou trasy zcela nechané na nich se snažili obejít všechny stanoviště – a i když se nakonec nikdo takový nenašel, všichni se den náramně užili. Na stanovištích musely družiny ukázat, že se znají a že si dokáží pomoci. Úkoly byly různorodé – přelézt lanovou překážku, ošetřit zraněného, vyřešit krizovou situaci či přeplout řeku na lodi.

Večerní program byl dobrovolný – pro ty, kteří si po celodenním pochodu nepřáli nic jiného než se schoulit do tepla k filmu či jen šálku kávy byla otevřena útulná čajovna a naopak a ti, kteří se necítili dostatečně unaveni, se přidali k noční hře frisbee.

Po těchto aktivitách už i ti nejodolnější členové naší výpravy netoužili po ničem jiném, než teple spacáku, a odebrali se do tělocvičny, která byla pro tuto příležitost pasována na místo pro přespání.

Druhý den byl více zaměřen na jednotlivce, a u programu Brány měl každý člen týmu možnost předvést to, v čem je opravdu dobrý. Od sportovních programů a všeobecného přehledu až k logice či trpělivosti si každý mohl zvolit ten, ve kterém nejvíc vyniká. Samozřejmě došlo i k několika omylům, ale kdo mohl vědět, že pod manuální zručností se skrývá obsluhování vrtačky? Naštěstí jsme se ale i v neděli obešli bez úrazů.

Před vyhlášením ještě zbývala chvilka času a tak jsme se, tentokrát zcela mimo závod, vydali prozkoumávat krásy Čelákovic. Nad těmi, ač jsou jistě mnohé, však nakonec zvítězila cukrárna, kam jsme sborově zapadli a porovnávali která točená zmrzlina je asi nejlepší.

Den se však chýlil ke konci a ještě než jsme odešli, seřadili jsme se u státní vlajky a poslechli si výsledky. Holky, ačkoliv mimo oficiální umístění (tedy pouze bodově), skončily na top příčkách a ani obě klučičí družinky se nedaly zahanbit a obsadili krásné páté a sedmé místo. I když tedy nikdo nepostoupil, rozhodně jsme si všichni odnesli další zážitky a úsměv na tváři.

Jak se říká, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!

Fotky od Loba najdete v naší galerii. Podívat se můžete také na rajče pořadatelů.

 

Report – Středisková výprava Tortuga

Na nádraží v Úvalech jsme se sešli, když už byla tma. Dorazili skoro všichni, kdo měl, ostatní měli smůlu. Max si od všech vybral peníze a s balíkem v ruce se vydal kupovat lístky. Poté se všichni naskládali do vlaku a vyrazili směr Poříčany.

V Poříčanech jsme chvíli nevěděli kam jít ale nakonec jsme našli správne nástupiště a nasedli do motoráku, který nás dovezl do Nymburka.

Z vlakové zastávky v Nymburce jsme se vydali na základnu Tortuga. Cesta kolem kostela a přes most nám zabrala necelou čtvrthodinku.

Na základně jsme se všichni ubytovali a navečeřeli. Poté proběhl briefing, na kterém se účastníci dozvěděli o Jednotce pro boj s orgranizovaným zločinem (JPBsOZ) a o Clydovi Watersovi, nechvalně proslulém překupníkovi umění, který přijel do Nymburka aby zde uzavřel svůj poslední, největší obchod – prodej vzácné amforky z Antiky.

Večer proběhlo nacvičování vystoupení na skautský ples (kdo příjde, ten bude koukat, co si na vás kluci a holky připravili 😉 ). Potom už se všichni odebrali do postelí.

Druhý den, přesně v sedm hodin byl budíček v podání Jíti (kamarádky od Milevských skautů) a Maxe s kytarou. Po snídani začal tvrdý výcvik. Noví členové JPBsOZ si vyzkoušlei různé disciplíny – práce s vysílačkami, střílení ze vzduchovky, fyzická zdatnost i sebeobrana.

Po výcviku přijeli na návštěvu rodiče. Trochu jsme se všichni seznámili, zahráli si několik her vevnitř i venku a pak konečně přišel čas oběda. Po obědě bylo pro rodiče připraveno posezení s kafíčkem a povídáním od Saipa, který jim pověděl například o plánech na novou klubovnu.

Když už všem pořádně slehlo, začla velká společná Sledovačka, při které měli mladí vyšetřovatelé sledovat skupiny podezřelých v podobě svých rodičů, navlečených do těch nejpodezřeleji vypadajících kostýmů. Nakonec se zjistilo, že tím koho hledáme je někdo jiný a tak se nám úspěšně podařilo dopadnout pana K., člověka, se kterým měl náš překupník Waters uzavřít obchod.

Po svačině se rodiče odebrali domů a ostatní se zúčastnili vyšetřování několika menších případů – vyzkoušeli si, jak se snímají otisky, prolamují kódy na zámcích nebo jak se zajišťuje místo vraždy. Večer pak proběhl výslech pana K., při kterém jsme se dozvěděli, kdy a kde má proběhnout předání amforky.

Druhý den jsme se po krátké procházce městem a drobnými problémy se zámkem na vrátkách vydali na místo předání.

Členové jednotky byli nachystaní na svých místech, ve vedlejší ulici stálo připravené vozidlo zásahové jednotky. Pan K. byl vyslán, aby se s Watersem setakl. Překupník se objevil o chvíli později. Počkali jsme až probhne předání a potom zazněl povel k akci! Na scénu se přiřítilo vozidlo zásahové jednotky a Waterse se jim podařilo ihned odzbrojit a zadržet.

Na místě činu po něm zůstal jenom kufřík s amforkou a sladkou odměnou pro členy jednotky 🙂

Potom už se všichni vydali na oběd, poklidili na základně a vydali se na cestu domů.

Galerie fotek z výpravy

REPORT – Zahajovací výprava

IMG 2940V sobotu se celé naše středisko potkalo na zahajovací výpravě. 28 dětí a k tomu 7 vedoucích vyrazilo na výlet od lomu u Vyšehořovic, kde si zahráli velkou strategickou hru.  Při ní se proměnili v železničáře a dopravce zboží i lidí.

Cestou zpět jsme navíc zavítali na úvalskou rozhlednu. Jak vypadají Úvaly z výšiny? Podívejte se na Rajče 🙂