Report – Salamandr – Jindřichův Hradec

IMG 2044Pátek 19. 4. - 16:00 - Úvaly. 11 batohů naskakuje do vlaku směr Praha. Vyrážíme společně na víkend do Jižních Čech.  Cesta je dlouhá, dvakrát přestupujeme. Kolem sedmé hodiny již stojíme v Jindřichově Hradci na nádraží a vyrážíme hledat klubovny místních skautů. Lobo vypadá, že Hradec zná a tak se žádné bloudění nekoná. Tedy… celé město jsme prokličkovali na jedničku a stojíme na konci ulice, kde mají klubovny být. Ještě jednou kontrolujeme čísla na domech a nakonec vytahujeme telefon s mapou. Zabralo to asi patnáct minut, než jsme zjistili, že sice stojíme docela dobře, ale musíme obejít stadion a do vnitroblokem přijít z druhé strany domu. 

IMG 2023V klubovně vytahujeme večeři a hrajeme deskovky. Šíma koumá v mapě cestu na zítřek. Vymýšlíme jídelníček. Kuba a Lobo nám k tomu hrají na kytaru. Vše uzavírá partie Ligreta a kolem jedenácté již ležíme ve spacácích. 

Polámal se mraveneček, ví to celá obora. Tak takový budíček jsme tu ještě neměli. Je to ale krátká písnička a tak abychom vylezli z postele, musí Lobo přidat ještě jednu. Společně připravujeme snídani, kterou jsme si koupili včera v Bille a balíme na výlet. 

První cíl trasy je Kaufland. Obcházíme rybník Vajgar a cestou nacházíme poničený nákupní košík. Zkoušíme se v něm vozit, ale na trávě to moc nejede. Nakonec jej společně tlačíme zpět k obchodu. Každý dostává za úkol přinést nějakou potravinu a asi za půl hodiny již máme nakoupeno a vyrážíme na cestu. 

IMG 2034

Lobo pořád mluvil o nějaké úzkokolejce, ale co to vlastně je, nikdo moc neřešil. Koleje, asi tak půl metru od sebe, vypadají docela legračně. Navíc jsou pěkně křivé a jsou mezi nimi mezery. No, jsou to přes 120 let. 

Cesta vede po červené značce, proti proudu Hamerského potoka, přes Jindřiš, kde se Lobo rozhoduje využít stativ, který sebou táhne. Dálková spoušť foťáku nefunguje a tak má deset vteřin na vyběhnutí kopečku, přeběhnutí mostku, na kterém všichni ostatní sedíme a nespadnutí do potoka. Ani na potřetí se nevykoupal a tak pokračujeme v cestě.  

Počasí je vskutku aprílové. Chvíli svítí sluníčko, chvíli prší, chvíli sněží. Asi v půl jedné zasedáme k obědu. Hned jak rozbalíme chleby, paštiky, saláty a mrkve začne kolem nás proudit nekonečný proud turistů Každých třicet vteřin projdou 2-3 lidé a s pozdravem většinou utrousí něco ve smyslu: „Taky bychom si dali oběd“. 

IMG 2062 cross

Za Blažejovem stoupáme na Vítkův Hrádek. No, zeď utopená na špičce kopce úplně obrostlého stromy, moc zábavná není. Pomalu se blížíme do cíle naší cesty – Malého Ratmírova. Jsme tu o skoro dvě hodiny dříve, než jede vlak zpět do Hradce a tak po chvíli váhání vyrážíme proti směru jízdy vlaku.

Ještě Několikrát přecházíme koleje. Míjíme megarybník s ostrovem, který se jmenuje Krvavý. Asi s půlhodinovou rezervou přicházíme do Střížovic. Je to malinké nádraží s výhybnou, zapadlé uprostřed lesů. V televizi jsme vždycky vídali indiány, jak poslouchají vlak na koleji. Pokus provádíme na vedlejší koleji a vlak simulujeme kamenem. Funguje to

IMG 2099

Přesně podle jízdního řádku se se zatáčky vykolébá malá modrá lokomotiva a za ní jediný vagónek. Legrační vlak na legračních kolejích dostává poslední tečku, když přijíždíme zpět k Hradci a trať se mění na tříkolejkou – jedna kolej je společní úzkokolejce a normálním vlakům. 

Všichni, kterým nestačilo dnešních 20 km, se vydávají na nákup večeře a snídaně. Zbytek odpočívá. 

Po večeři máme v plánu navštívit světelnou fontánu. Prvně ji nemůžeme najít a pak zjišťujeme, že nám mezitím zavřela. Moc nám to ale nevadí, vyrážíme na průzkum města. Lobo nás protahuje všelijakými uličkami, až se po břehu Nežárky objevujeme u Zámku. Vrata do zahrady jsou pootevřená. Šíma vytahuje balíček a po chvíli tajností nám ukazuje naše zbrusu nové oddílové nášivky na kroj. Jsou o moc hezčí než ty minulé!

Těsně před začátkem nočního klidu křičíme do objektivu kamery oddílový pokřik a vracíme se nočním městem do Kluboven. Dnes bez deskovek, všichni jsme unavení.

IMG 2132Nedělní ráno je ve znamení balení a úklidu. Na internetu jsme si zjistili, že fontána je otevřená od devíti a tak se tam vyrážíme podívat. Chvíli koukáme, jak to celé funguje. Přesně v devět zhasnou světla a rozsvítí se dva velké projektory. Ze stropu začíná sršet voda. Šikovný ten počítač, který se o všechno stará. Fotky najdete v galerii.

Zámek jsme včera viděli jen zvenku a tak teď pronikáme na nádvoří. Černá věž je bohužel otevřená až od května a tak se přesouváme k městské věži nad náměstím. Chvilku čekání na otevření trávíme hledáním 15. poledníku

V klubovně nás čeká teplá polévka a dobalení batohů. Pár přestupů a v půl pátek jsme zase v Úvalech.

Ty kilometry za to rozhodně stály! 

Zúčastnění: Kuba, Filip, Řezník, Martin, David, Ráďa, Dominik, Radvan, Šíma, Sob a Lobo.

Celou galerii fotky najdete na Rajčeti

IMG 1994

 

 

Report – Svojsíkův závod Čelákovice 2015

10371406 854009974658929 5614217588706945286 nJeden z prvních jarních víkendů tohoto roku, 12. – 13. dubna, se konalo okresní kolo Svojsíkova závodu, na kterém oba naše skautské oddíly samozřejmě nesměly chybět.  A tak se účastníci v hojném počtu překonali, vstali a v brzkou ranní hodinu se dostavili na sraz u kluboven.

Jaké bylo jejich překvapení, když otevřeli dokořán dveře klubovny a místo hledané buzoly objevili hromadu kroutících se housenek na podlaze. Rozhodně ne větší, než překvapení oněch vlčat, že jejich dnešní budíček se skládá z páru zablácených pohorek. Buzoly byly nalezeny s úspěchem.

 

Tři týmy - dva soutěžní za Salamandr a jeden dívčí ze Safiry (složený z členů obou schůzek a tudíž bohužel zařazený mezi nesoutěžní závodníky) vydaly na cestu plnou příkoří, hladu, zatáček a dlouhou asi dvacet minut, tedy do Čelákovic.

Letošní závod se nesl ve znamení nemrtvých, konkrétně upírů, kteří dle stížností místních již dlouho sužovali jejich nebohé město. Nutno podotknout, že počasí přálo spíše nám než upírům, kteří jak známo se slunečního světla raději straní, a s takto posílenou morálkou se stateční bojovníci a bojovnice vrhli do akce. S mapou v ruce, batohem na zádech a volbou trasy zcela nechané na nich se snažili obejít všechny stanoviště – a i když se nakonec nikdo takový nenašel, všichni se den náramně užili. Na stanovištích musely družiny ukázat, že se znají a že si dokáží pomoci. Úkoly byly různorodé – přelézt lanovou překážku, ošetřit zraněného, vyřešit krizovou situaci či přeplout řeku na lodi.

Večerní program byl dobrovolný – pro ty, kteří si po celodenním pochodu nepřáli nic jiného než se schoulit do tepla k filmu či jen šálku kávy byla otevřena útulná čajovna a naopak a ti, kteří se necítili dostatečně unaveni, se přidali k noční hře frisbee.

Po těchto aktivitách už i ti nejodolnější členové naší výpravy netoužili po ničem jiném, než teple spacáku, a odebrali se do tělocvičny, která byla pro tuto příležitost pasována na místo pro přespání.

Druhý den byl více zaměřen na jednotlivce, a u programu Brány měl každý člen týmu možnost předvést to, v čem je opravdu dobrý. Od sportovních programů a všeobecného přehledu až k logice či trpělivosti si každý mohl zvolit ten, ve kterém nejvíc vyniká. Samozřejmě došlo i k několika omylům, ale kdo mohl vědět, že pod manuální zručností se skrývá obsluhování vrtačky? Naštěstí jsme se ale i v neděli obešli bez úrazů.

Před vyhlášením ještě zbývala chvilka času a tak jsme se, tentokrát zcela mimo závod, vydali prozkoumávat krásy Čelákovic. Nad těmi, ač jsou jistě mnohé, však nakonec zvítězila cukrárna, kam jsme sborově zapadli a porovnávali která točená zmrzlina je asi nejlepší.

Den se však chýlil ke konci a ještě než jsme odešli, seřadili jsme se u státní vlajky a poslechli si výsledky. Holky, ačkoliv mimo oficiální umístění (tedy pouze bodově), skončily na top příčkách a ani obě klučičí družinky se nedaly zahanbit a obsadili krásné páté a sedmé místo. I když tedy nikdo nepostoupil, rozhodně jsme si všichni odnesli další zážitky a úsměv na tváři.

Jak se říká, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!

Fotky od Loba najdete v naší galerii. Podívat se můžete také na rajče pořadatelů.

 

Report – Salamandr – Výprava do okolí Úval

Salamandr Úvaly

V sobotu 14. 3. 2015 jsme se jako oddíl Salamandr a oddíl Safira vydali do okolí Úval. Jako cíl cesty jsme si určili Klepec. Po odchodu od kluboven jsme se vydali nakoupit buřty na opékání. Pak jsme se už vydali směr Přišimasy.

Když jsme došli ke sv. Donátovi, Loba napadlo otestovat, jak moc umíme používat naše chytré telefony, a zadal všem úkol zjistit, kde se to vlastně nacházíme. Po zjištění, že ani vedoucí nejsou schopni nic zjistit, jsme se rozhodli jistě a bezpečně zkontrolovat informační tabuli.

U cesty jsme našli kamennou "sošku" a začali vymýšlet, k čemu sloužila. Teprve na konci dne jsme zjistili, že přes ně zřejmě kdysi vedly elektrické kabely. U toho jsme si všimli, že stojíme vedle pole, kde rostlo něco mezi bambusem a trávou. Jen tři metry vysoké. Po chvíli prozkoumávání jsme zjistili, že je to takové přírodní bludiště, a pár minut jsme tam strávili. Po všemožném běháni a schovávání jsme se znovu vydali na další cestu.

V Přišimasech jsme si zahráli zdánlivě jednoduchou, ale jak jsme později zjistili, tak téměř nemožnou hru. Cíl byl jasný, všichni se dostat na kus kartonu. čím menší kus kartonu jsme měli, tím nejreálnější to bylo. Po nekonečném objevování způsobů, jak se tam dostat, jsme se nakonec poskládali a znovu vyšli.

Když jsme byli na Klepci, už jsme všichni měli chuť na buřty. Nasbírali jsme dřevo a začali opékat. (Ten proces trval asi tak hodinu, než jsme zelené větve přesvědčili hořet :-D). Po obědě jsme popošli na zadní stranu Klepce a dostali jsme od Loba další úkol. Dva týmy,  oba měly vysílačku. Jeden tým schoval nějakou věc a druhý to hledal za pomocí popisování trasy přes vysílačku. Zdá se to jednoduché, ale najít malinkou píšťalku na stromě jen podle popisu trasy nám dalo zabrat. Oba dva týmy ale uspěly.

Vydali jsme se zpátky do kluboven, kde už jsme se vydali zahrát si velkou akční hru.

Saip na nás již čekal. Byly tři týmy, a v podstatě šlo o to, že každý tým měl zabrat co nejvíce rohů bytovek, fáborky svojí barvy. Téměř hodinu dlouhá bitva plná zvratů a dešťových přeháněk nakonec vítěze našla. Hru si všichni užili a domů jsme odešli zdraví a živí.

Zapsal Kuba, doplnil Lobo Fotogalerii najdete na Rajčeti