Září je měsíc shonu. Protože skautský vedoucí obvykle stráví doma během prázdnin tak pět dní, musí se celé soukolí oddílů rozpohybovat až v září. A to je také důvod toho, proč napsat pár slov o zahajovací výpravě, trvá tři týdny. Priority jsou zkrátka jinde 🙂
Je 8:30 a kolem čerstvě posekaného areálu se schází hloučky skautů. Hluk 35 povídajících si lidí však po chvíli přerušuje rytíř s mečem za pasem. Zmateně pobíhá a ptá se po hradní pokladnici. Je prý purkrabím Hradu Skara a družina Kopidlanských hrad za svítání přepadla a ukradla plnou truhlu zlata.
Rozhodujeme se s pátráním pomoci. Kopidlanští prý utekli směrem Újezd nad Lesy. Abychom nebyli v okolních lesích tolik nápadní, rozdělujeme se na skupinky po šesti a vyrážíme přes Homolku do Škvorecké obory. Cestou máme za úkol zjistit o oboře a Hradu Skara, co nejvíce. Některé družiny navíc navštěvují skautskou skálu, Květnickou studánku nebo kamenný mostek u Dobročovic.
Nutno podotknout, že chvíli před tím, než jsme vyšli z vrátek u kluboven, zvoní telefon a volají Miki s Robinem a ptají se, kdy půjdeme kolem Esy – továrna směrem na Jirny, že na nás počkají. Inu, po pěti letech naše cesta nevede k Vyšehořovicím a kluci zrovna letos instrukce k výpravě nečetli pořádně 🙂 Ale doběhli nás.
Průzkum Králičiny je u konce a my již vidíme na umělém kopci u Újezda dřevěnou palisádu a je nám jasné, že holýma rukama pokladnu zpět nezískáme. Purkrabí nám spěchá na pomoc a prozrazuje, že palisádu nejlépe překonáme pomocí praků. Jejich součásti jsou poschovávány v okolí kopce. Necelou hodinku na to již první družiny pálí míčky plné vody směrem k nepřátelské hradbě.
Palisáda po chvíli povoluje a my pokřiky jednotlivých družin vyháníme všechny nepřátele ven. Pokladnu však v tom strachu nechali ležet a tak můžeme být od purkrabího Skary náležitě odměněni.
Roveři ještě vyráží do Květnice pro vodu, zbytek výpravy vyráží Králičinou zpět do Úval. U klubovny jsme na čas. Bylo to super!
Fotky a videa najdete na Rajčeti.
Kdo by chtěl o Skaře vědět více, může si přečíst článek na Uvaly.cz
Pátek 19. 4. – 16:00 – Úvaly. 11 batohů naskakuje do vlaku směr Praha. Vyrážíme společně na víkend do Jižních Čech. Cesta je dlouhá, dvakrát přestupujeme. Kolem sedmé hodiny již stojíme v Jindřichově Hradci na nádraží a vyrážíme hledat klubovny místních skautů. Lobo vypadá, že Hradec zná a tak se žádné bloudění nekoná. Tedy… celé město jsme prokličkovali na jedničku a stojíme na konci ulice, kde mají klubovny být. Ještě jednou kontrolujeme čísla na domech a nakonec vytahujeme telefon s mapou. Zabralo to asi patnáct minut, než jsme zjistili, že sice stojíme docela dobře, ale musíme obejít stadion a do vnitroblokem přijít z druhé strany domu. 
V klubovně vytahujeme večeři a hrajeme deskovky. Šíma koumá v mapě cestu na zítřek. Vymýšlíme jídelníček. Kuba a Lobo nám k tomu hrají na kytaru. Vše uzavírá partie Ligreta a kolem jedenácté již ležíme ve spacácích. 
Nedělní ráno je ve znamení balení a úklidu. Na internetu jsme si zjistili, že fontána je otevřená od devíti a tak se tam vyrážíme podívat. Chvíli koukáme, jak to celé funguje. Přesně v devět zhasnou světla a rozsvítí se dva velké projektory. Ze stropu začíná sršet voda. Šikovný ten počítač, který se o všechno stará. Fotky najdete v galerii.
Jeden z prvních jarních víkendů tohoto roku, 12. – 13. dubna, se konalo okresní kolo Svojsíkova závodu, na kterém oba naše skautské oddíly samozřejmě nesměly chybět. A tak se účastníci v hojném počtu překonali, vstali a v brzkou ranní hodinu se dostavili na sraz u kluboven.
V sobotu ráno jsme vyjeli vlakem z Úval do Prahy. Z Masarykova nádraží jsme se přesunuli na Hlavní nádraží, kde na nás čekal náš kamarád Higi se svojí družinou. Všechny nás to mile potěšilo. Společně s dalšími skauty jsme nastoupili do vlaku, který nás odvezl do Mníšku pod Brdy. Potom následoval pochod na Kytínskou louku, kde byl naplánován další program. Cestou si kluci našli zábavu v podobě klouzání po zamrzlé polní cestě. Když jsme dorazili na vybranou louku, tak byl vyhlášen společný nástup.